Nový život je tu

Konečně je tu jaro! Jak já ho vždycky vyhlížím! Konečně odzvoní těm krátkým, chmurným dnům a příroda se probudí k novému životu. Jak krásně to ladí se svátky, které každoročně začátkem jara slavíme. Ano, vyjadřujeme v nich radost z nového jara. Ale je to jen o tom? Nový život může přijít i do našeho nitra.

V den, kdy budou u dveří děvčat vyzvánět koledníci v naději, že si vyslouží nějaké to veselé vajíčko nebo dokonce čokoládového zajíčka, si mnozí připomeneme událost, která navždy změnila naše životy. V mém případě ke změně došlo v mých šestnácti letech. V době přemýšlení, co se životem, čemu se v budoucnu chci věnovat a proč tu vůbec jsem. V době, kdy jsem se rozhodla, že Bůh není a já si o tom najdu v knihách přesvědčivé důkazy. V době, kdy začínal třetí ročník mého studia na střední škole. Tak přesně tehdy Bůh nečekaně vstoupil do mého života.

Je tu někdo, komu na nás záleží víc než komukoli na světě, přestože ho ještě nikdo neviděl.Jeho jemné ťukání, dalo by se říct až jakoby něžné šeptání, si dokážu vybavit i z dřívější doby. Jeho dotyky jsem zažila už dlouho předtím. Dokonce jsem si s ním i povídala, ale ve skutečnosti jsem nevěděla, jak mu říkat. Říkala jsem mu tedy docela oficiálně Bůh, Bože. Cítila jsem, že mě má rád a že mi rozumí, ale když jsem se snažila zjistit víc a ptala se tedy babičky, jestli Bůh je, dostalo se mi zvláštní odpovědi: ?No, víš, nikdo ho ještě neviděl.? Jakoby jednoznačná odpověď vyvracející jeho existenci, se však stala větou naděje. To, že ho nikdo neviděl, přece neznamená, že není. To je přece jasné.

Uběhlo pět nebo sedm roků a já byla v situaci docela protikladné. Snad proto, že jsem nevěděla, kdo přesně můj Bůh je, rozhodla jsem se v něj nevěřit. Teď už vím, že jsem se snažila překřičet hlas svého srdce, které po Něm toužilo. Rozum a vědomí se bránilo, ale srdce znalo jeho hlas. Stačilo jen, aby mi ho někdo připomněl. Což se stalo. Když jsem slyšela první slova o Ježíši Kristu a o tom, že zemřel za mé hříchy, věděla jsem, že je to pravda a že nic jiného nechci, než znát ho víc. Od té doby vím, kdo je můj Bůh, a vím, že dnes je oslava jeho vzkříšení.

Pro mě nejsou žádné oslavy nutné, nosím ho v srdci a tak si jeho oběť připomínám každý den. Ale tento den v kalendáři pro mě nabývá stále většího významu. Je to den, kdy se má celému světu, nejen tomu křesťanskému, připomenout, že je tu něco víc, než rodina, práce a povinnosti. Něco víc než slavení, veselí a odpočinek.

Je tu někdo, komu na nás záleží víc než komukoli na světě, přestože ho ještě nikdo neviděl.

Historicky nejpřesnější film o životě Krista

Kdo je vlastně Ježíš? Na tuto otázku se snaží dát odpověď uznávaný producent John Heyman. Devět let strávil vytvářením prostředí Palestiny prvního století, aby mohl natočit film o jedinečném životě Krista, který zásadně ovlivnil celou lidskou historii. Výsledkem je autentický a nadčasový snímek Ježíš.
Toto dílo, natočené podle skutečných událostí zaznamenaných v Lukášově evangeliu, je nejen realistické a historicky věrné, ale jak ukazují ohlasy diváků po celém světě, tento výjimečný příběh je stále živý a má co říci i člověku v dnešní době. Filmovalo se přímo v Izraeli, na místech popsaných v Bibli. Celkem 45 herců a více než 5000 komparzistů bylo vybráno z oblasti Středního Východu. Týmy specialistů velmi důkladně studovaly dobové oblečení, architekturu, zvyky a jídla, díky čemuž se film Ježíš mohl stát nejvěrnějším filmovým zpracováním Kristova života.

Nejrozšířenější film
Tento film je zároveň nejpřekládanějším v historii. Film byl doposud nadabován do více než 720 jazyků a zhlédly jej přes 4 miliardy lidí po celém světě.

Více o tomto pozoruhodném filmu najdete ZDE.

Napsáno pro Moje-rodina.cz v roce 2007