Jako dítko školou povinné jsem psávala do dotazníků, že chci být ilustrátorkou. Četla jsem ráda, ale ještě raději jsem si prohlížela obrázky v dětských knihám. Měla jsem ráda ty poeticky něžné, realisticky dokonalé i ty komické a legrační.
Představovala jsem si, jak asi vznikají, palety upatlané od barev, hrníčky se štětci, pastelkami, krabičky rozlámaných prašných kříd... Přála jsem si být na místě, kde vznikají a smět pozorovat jejich tvůrce při práci. Ách, nesplněný sen.
Před pár lety se mi díky jedné pracovní příležitosti začaly do rukou dostávat dětské knihy z Kanady. Překreslovala jsem je a manžel animoval. Těšila jsem se na každý nový balík. Dnes už ty knihy stojí v knihovně a nikdo si jich moc nevšímá a přitom je v nich ukryta spousta mých vzpomínek. Některé jsem měla raději, byly mi blízké po výtvarné stránce. Jiné mě oslovily příběhem, a některé ve mně nezanechaly nic, jakoby ani nebyly. Některé jsem překresovala, rozkreslovlala postavičky na části, aby s nimi šlo hýbat, domýšlela pozadí, další se jen skenovaly a pozadí a části postaviček se doretušovávaly v počítači. Učila jsem se na nich animovat a ty první po mně dokončoval můj manžel. Jiné jsem dělala celé. Ty mám zvlášť ráda, jsou to takové moje dětičky
Ty nejoblíbenější bych vám ráda představila
Tato kniha mě opravdu bavila, animování šlo hladce.
Námořnická, tuhle tématiku mám zvlášť ráda.
Kniha o línem medvědovi získala v Kanadě vysoké ocenění. Chudí zajíci svojí chytrostí získají bohatství líného medvěda. Z výpěstků na jeho poli si vždy ponechají tu lepší polovinu úrody. Zoufalý medvěd se nakonec sám pustí do práce.
Enemy Pie
Tuto knihu mám zvlášť ráda, je mi blízká svým výtvarným pojetím, ale také tím, že jsem nad jejím animováním strávila příjemný čas. Oslovil mě i příběh.
Chlapec prosí tatínka, aby mu pomohl s jeho nepřítelem. Tatínek chalpečkovi prozradí, že má recept na kouzelný koláč, který mu pomůže. Ale než se ten koláč upeče a smí sníst, musí se splnit několik podmínek. Chlapci spolu musejí strávit jeden den, a poté teprve společně koláč sníst. Kluci spolu zažijí spoustu dobrodružství a stanou se z nich přátelé. Nakonec si pochutnají na docela obyčejném koláči.
Bugs, bugs, bugs
Další roztomilá kniha dětem představuje svět broučků. Je tvořená koláží z různě strukturovaných papírů. Krásně barevná.
Další kniha je tak trochu strašidelná. Vypráví o třech zvířátkách pozvaných na hostinu do tajemného domu. Jejich hostitel není nikdo jiný než vlk... vše dobře dopadne, naštěstí.
Tato kniha mě zaujala spíš po výtvarné stránce. Obdivuji "měkkou" atmosféru, kterou vyvolává kresba pastelem.
A tato je zase krásná barevně i úžasnou fantazií jejího tvůrce. Je to spíše naučná kniha o Kalifornii, ale obrázky vás překvapí pokaždé když je prohlížíte. Jsou plné detailů, a lze v nich číst příběh... obdivuji.
Na stejné fotografii je pod touto knihou obrázek, který mě zase fascinuje strukturou. Připomíná mi tak trochu kombinaci malby a linorytu. Určitě vzniká jinak, zajímalo by mě jak.
Kniha o chlapci z pouště, který sní o životě na moři. Krásně poetické obrázky.
Další moje oblíbená, ještě z dřívější doby, kdy jsem překreslovala celé obrázky ve flashi. Velmi mě inspirovala práce tohoto autora a mnoho jsme se na ní naučila.
Jedna spíše klučičí, o pirátech. Jsou dost děsiví, myslím.
A tato kniha je důkazem, jak málo stačí, k navození hravé atmosféry. Obrázky mě baví.
A zase jedna pro nejmenší, kniha učí děti počítat a přitom ukazuje, že když se spolupracuje, můžeme dokázat něco, co bychom sami nezvládli.
Chlapeček si vymění místo se svým medvídkem a dědeček s ním hraje jeho hru. Je to miloučké.
Poetické, nežné obrázky, to mám ráda. Stejný autor, dvě různé knihy.
Skvělá figura.
Zase jedna inspirace, ptáčci, ti vedou.
Líbí se mi také práce se vzory na svetru, křesle a jinde...
Á tuto jsem animovala. Nedokončila, už ani nevím proč. Tahle patřila mezi ty pracnější... A poprvé jsem zjistila, že se marshmallow dají opékat, brrr, to si neumím představit.
Bylo by jich mnohem víc, ale to by byl stráááááááášně dlouhý blog. Třeba budu pokračovat příště.