Jak to vypadá, než to dopadá? Většinou to vypadá líp, aspoň já si to často myslím. Skica sice není úplně detailní, ale má v sobě bezprostřednost okamžiku, život v kresbě, dynamiku. Miluji kresbu, kdy pouhými taky tužky, pastelek nebo štětce, zachytíte v obrysech své představy. Skica nemusí být dotažená, dává prostor fantazii, tahy se mohou překrývat, nabízí se několik možností dokončení linií. Jak musíte dát věcem formu, tvar, vytrácí se tohle  krásné napětí, které mám tolik ráda.

Tak jakpak to vypadá než to získá tu konečnou podobu?

O dokončení zase někdy jindy, i to je totiž krásná část práce. Hledat právě ten nejlepší tvar pro tu kterou linii. Nikdy jsem nebyla malíř, cítím se být kreslířem. Snad proto mě vždycky jako magnet přitahovaly pastelové kresby, akvarel, perokresba... karikatury...  Obdivuji krásu linií, které mají své místo, není co k nim přidat ani ubrat. Jsou výstižné ve své dokonalé jednoduchosti, síle, rychlosti, kterou byly na papír (nebo i jinam) naneseny... Tak o tom snad zase někdy příště...