[1] Dnes jsem nějaká uondaná, nemocná a smutná. Byla jsem si ve městě pro výplň do šitých zvířátek, všude ale byly práce na silnici, tedy vykopávky, a já musela objet celé město kolem dokola, než jsem se dostala do centra. Nemocná jsem už týden a v článku, na který mě zpovídala paní z Respektu, vyšly pěkné nesmysly. No, co může člověk čekat. Zajímá je jen Kuřim kvůli té aféře, a pohádka o Popelce. Prý že nejsem návrhářka, ale máma tří dětí. To se přece nevylučuje, no ne? Návrhářství jsem poctivě vystudovala, akorát jsem si odskočila asi na jedenáct let na mateřskou... A v Kuřimi při svíčce mé výrobky skutečně nevznikají. Většinou je dělám v normální pracovní době. :-D

[2] Tak vás ujišťuji, pokud sledujete moji práci, že módní návrhářka jsem, i když nenavrhuji oblečení. Ze školy jsem pochytila hodně a to, co člověk jednou získá, to v něm zůstává. Zvlášť pokud mu už na začátku bylo shůry dáno.

Tímto vám dnes představuji kočičku Žakelinku [3] a medvídka Bobo [4]. Moje to výtvory a důkazy schopnosti udělat střih i na umyvadlo, což je dovednost všech, co vystudovali pod vedením prof. Evy Jarošové konstruování střihů na SPŠ textilní v Brně.... Oba jsou vystaveni na www.fler.cz ke koupi.

---------------------------------------------------------------------------

Kdyby byl zájem, mohla bych chystat balíčky s materiálem na tato zvířátka i s popisem výroby. Jen si nejsem jistá, jestli by to pro vás bylo výhodnější. Byla by s tím totiž spojená další práce a ta se musí zaplatit. Je to nemilé, chápu. Ale i já mám své důvody. Dnes jsem měla podobný rozhovor s dcerou. Chtěla si kočičku nechat, ale já nemůžu dát všechno, co vyrobím, svým dětem. I když by to asi bylo hezké. Něčím se musím taky živit. Tož tak.

Tak kdyžtak napište.