Není nad chvíle volna

Minulý týden jsem si vzala volno v práci, abych se vzpamatovala z prázdninového maratonu. Nic naplat, prázdniny jsou pro mě zátěžovou zkouškou. Navíc i práci posledních dní provázelo dost těžkostí, jak už to tak při práci s lidmi bývá. Někdo něco špatně pochopí a máte vystaráno. Když si to navíc dotyčná osoba bere příliš k srdci a nedá si to vysvětlit, je to skutečně nad lidské síly. Tedy nad ty moje. Asi jsem také moc citlivá a beru si to příliš osobně.

Vyplývá z toho pro mě jediné. Nebrát si to tolik k srdci a chránit si své soukromí. Mít nějaký čas jen pro sebe. Když pracujete z domu, docela snadno se totiž stane, že vám to přeroste přes hlavu. Zvlášť pokud jste tak útlocitní, jako já. Nechcete nikoho nechat dlouho čekat a o pomoc se stydíte požádat. Člověk někdy ubližuje nejvíc sám sobě. Aspoň, že to vím.

A tak jsem si řekla, že s tím musím skoncovat. Zastavit se, promyslet si, co dělám a nenechat se honit povinnostmi. Je jich sice hodně, ale člověk musí taky umět odpočívat, jinak mu hrozí vyhoření. A já už na jeho dno jednou sáhla. O to víc se musím mít na pozoru.

Zajela jsem si do města a pochodila obchůdky s materiály na tvoření. Konečně jsem sehnala tenoučký drátek (0,2), se kterým bych chtěla zkusit udělat háčkované šperky. Mrkla jsem se na korálky, protože ty mě asi nikdy nepřestanou fascinovat. Látky mě opět zklamaly, bohužel. Asi bych musela navštívit INKU, abych sehnala něco opravdu pěkného, jenže tam se mi zase nelíbí ceny. Manžel sice už deset let slibuje, že se z nás stanou milionáři, ale znáte to, těžko se to realizuje. Kdybych mohla aspoň zůstat v domácnosti, asi bych si výskala. Zatím je to spíš tak, že mě manžel dokáže zaměstnat na několika pracovních pozicích. Ale ne, já vím, že se hlavně zaměstnávám sama. Připadá mi totiž mnohem moudřejší podporovat v práci manžela, než nějakého cizího podnikatele. Možná se mýlím, ale zatím se toho držím. Takže zvládám celkem s přehledem základy účetnictví, organizační práce, psaní článků tvořivých i hloubavých, přepisování anglických, francouzských a italských dětských knih (bez znalosti některého z jazyků), retušování obrázků, animování, fotografování, komunikaci se spolupracovníky, komunikaci s poštou, atd. atd. Na to, že jsem vystudovala textilní průmyslovku a i po jejím absolvování zůstala zakřiknutou ženou, která téměř plynule přešla na mateřskou dovolenou, to cítím jako docela slušný výkon. Samozřejmě se nemohu srovnávat s profesionálkami, které ve stejném věku ještě nemají děti a jediné, čemu se věnovaly uplynulých 10-12 let je jejich kariéra. Ale mně to stačí. Vlastně ani po žádné kariéře netoužím. Přála bych si mít možnost zůstat s rodinou doma a za společností vyrážet jen pokud mi začne chybět.

Co jsem ještě minulý týden dělala? Asi by se dal čekat nějaký relax ve fitness, v kosmetickém salonku či co já vím. Nejsem na to, takže opravdu netuším, jaké možnosti mi unikají. Mně dělalo radost, že si konečně v klidu uklidím, pustím z hlavy všechny myšlenky na cizí starosti, na to, co bych všecko měla stihnout, komu napsat, co vyřešit. Takže jsem si vymetla nejen doma, ale také v hlavě. To je asi to , co mi poslední dobou nejvíc chybělo.