Batikované povlečení

Je to víc jak rok, co jsem od maminky dostala povlečení na peřiny. Pravda mělo trochu odvážnou barvu, ale dětem se líbilo. Nebylo tedy o čem uvažovat a povlaky na dvě peřiny a čtyři polštáře putovaly do tašky a poté k nám domů.

Co se zdálo křiklavé v hromádce u maminky na stole, to se ukázalo být na peřinách ještě křiklavější. I když se říká, že zelená barva uklidňuje, mě tato neuklidňovala, ale spíš rozlaďovala. A tak jsem neustále uvažovala, co s tím udělat. Peřiny byly zánovní, takřka nepoužívané. Naše domácí už v tak dobrém stavu nebyly, bylo by tedy škoda tyto vyhazovat. Však jistě máte představu, co stojí nové povlečení. Nás je doma pět, a tak se šetří, kde se dá.

Až jsem jednou viděla moc pěkně obatikované staré prostěradlo coby závěs na okně a myšlenka povlečení nejen obarvit, ale vytvořit na něm nějaké barevné efekty mě zaujala. Jen jsem si nedokázala představit batikovat něco tak velkého, jako je peřina. Moje zkušenosti v této oblasti jsou minimální.

A pak jsem si vzpomněla na časy, kdy jsem manželovi barvila kalhoty v pračce. Padla poslední překážka v mé mysli a já se vrhla do batikování v pračce, kam se vešla obě povlečení i s polštáři. Nikde mi nezůstaly cákance od barev, jak se často stává při barvení v hrnci na plotně.

Výsledek mě uspokojil. Podařilo se mi vytvořit decentní proužkování, křiklavá zeleň nikde nesvítí a první z dcer mé dílo ocenila slovy: "maminko, uděláš mně taky takové povlečení?" A protože jedno starší, které by také potřebovalo změnit kabátek ještě máme, tak budu v batikování pokračovat i zítra. A až budu mít výsledek, tak se zase pochlubím.

Podrobný postup najdete na Moje-rodina.cz